K ČEMU NÁM VLASTNĚ SLOUŽÍ - NESLOUŽÍ STRACH Z CHYBY?

 Chci s vámi sdílet jednu svou vzpomínku ze základní školy. Mojí noční můrou byla výtvarná výchova v 8. ročníku. Po první sérii známek ne lepších než 3, jsem se rozhodla, že se budu snažit VÍCE. Vždy než jsem svou práci odevzdala, několikrát jsem ji upravila, vylepšila a následovalo hodnocení - opět nejlépe za 3. Byla jsem zoufalá a plná vzteku, protože jsem do toho dávala všechno, ale výsledek prostě nepřicházel.

A tak jsem to vzdala a rozhodla se, že přestanu "tlačit na pilu". Vzala jsem štětec, vodu, barvy a prostě jen máchala štětcem a tvořila jsem jak nejlépe jsem uměla, aniž bych přemýšlela nad tím, co na to řeknou ostatní (konkrétně paní učitelka). A hádejte co? Paní učitelka byla úplně nadšená. OK našla jsem strategii jak přežít výtvarku na základce, ale bohužel mi tenkrát nikdo nevysvětlil, co důležitého jsem se už tenkrát mohla naučit, a proto jsem tuto chybnou strategii používala celý svůj život aniž bych byla schopná ji odhalit a uvědomit si, jak moc mi nefunguje.

Když se na to dívám dnes, přijde mi to samozřejmě vtipné, protože už vím, že známky ve škole nemají moc velkou vypovídací hodnotu, ale v době, kdy byla má duše nejcitlivější na hodnocení z okolí jsem to nesla opravdu těžce. V čem byl vlastně zakopaný pes? Dnes už vím, že jsem to prostě chtěla mít všechno správně a bez chybičky, chtěla jsem to mít perfektní a tak moc jsem se bála, že udělám chybu a obrázek pokazím, že jsem ho vždy těmi opravami úplně zničila (teda kromě toho, že dodnes malovat fakt neumím a jsem s tím úplně v pohodě).

Taky jste to někdy zažili? Snažili jste se dělat všechno správně a než jste výtvor "odevzdali" byli jste schopni ho kvůli obavám "osekat" natolik, že z původní tvorby nezůstalo skoro nic? O čem to vlastně je? BOJÍM SE UDĚLAT CHYBU - je velmi limitující a vede k velmi nefunkčním strategiím. OK a jaká je tedy funkční strategie? Každý si může vytvořit vlastní, která mu bude vyhovovat a fungovat mnohem lépe. 

Dám vám pár tipů:

1. dovolte si udělat chybu - nebát se to "aspoň zkusit" (Co se vlastně může stát?)

2. uvědomte si chybu - když zjistím, že tudy cesta nevede (Jakou chybu jsem udělal(a) a proč? Bylo v mých silách ovlivnit výsledek?)

3. neopakujte stejné chyby - najděte si svůj způsob, jak z chyby udělat příležitost k učení se (Co se z toho můžu naučit?)

4. nehodnotit se - OK udělala jsem chybu, vymyslím co s tím, ale nebudu na sebe zlý(á), protože jsem udělala co bylo v mých silách a minulost už prostě nezměním (Co si potřebuji odpustit?)

Jak to máte s chybami vy? 

Je chyba váš kámoš nebo nepřítel? 

Jakou chybu si potřebujete odpustit a podívat se na ni jako na příležitost?

Pokud se vám v životě opakuji nějaké situace, události, vztahy - je velmi pravděpodobné, že se potřebujete něco naučit. Pokud si nevíte rady s tím, co je to "něco", objednejte si UKÁZKOVÉ SETKÁNÍ S KOUČKOU a vyzkoušejte na co všechno můžete přijít během 60 min. koučovacího rozhovoru.